O čem všem jsem mluvit nechtěla

1. dubna 2009 v 16:53 | Mau |  Blahs
Nějak se mi nedaří pochytat slova a svázat je do něčeho, co by alespoň vzdáleně připomínalo věty s hlavou a patou. Ne že by mi to někdy zcela šlo. Ani nemám potřebu psát, píšu si v hlavě, neustále, jenom to pak zapomínám. A taky bych si potřebovala popovídat. Místo psaných slov chytit mou občasnou povídací náladu, sednout/lehnout si někam do trávy a jen tak mluvit. Jen tak. Nebo zajít na čokoládu. Jako v pátek. Šla jsem s T a H do Dm pro pšeničný kolečka. A zbývalo ještě pár hodin, než začne kino. Tak se šlo do Jacka. Na čokoládu. A zažila jsem déjà vu. Ale o tom se mi mluvit nechce. Seděly jsme pěkně v rohu a předstíraly, že T je muž. Kéž by byla. Seděla jsem na židli. No vážně. Vybrala jsem si sama a zrovna to byla ona. Notyvole. Náhoda, ale i tak obnovila ten hlodavý tísnivý pocit. Zrovna t a h l e židle. Ne že by to něco znamenalo. No nic. Zase si budete stěžovat, že nevíte o co jde. Buďte rádi. Vážně. No a pak jsem šla s H do kina. Na Stmívání. Musela jsem dodržet to, co jsem si slíbila. Musela jsem na to jít. Prostě musela. Poloprázdné kino je silný výraz. Dohromady by se z nás všech tam zaplnily asi tak tři řady. To mi plně vyhovovalo. Mohla jsem si tak užívat nerušený pohled na Edwarda. Eda, Eda, Eda! Třikrát běda, kolik šílenství kvůli jedné fiktivní postavě. Ikdyž co si budeme povídat, Patizón je nepřekonatelný sám o sobě. Zvlášť když nám po škole chodí jeho v podstatě dvojník. Ouu. A můžu říct, že vím jaké to je, když vás ten dvojník objímá. Ale o tom taky mluvit nechci. Ne, nechci. Nechci! Zkrátka a dobře, během těch dvou twilighthodin jsem zemřela tolikrát, že se vážně divím, že tu ještě sedím. A brečela jsem jenom třikrát. Ano, teď je ta chvíle, která si žádá o potlesk. Ani jsem cestou na bus neskočila o auto. A moc pěkně jsme si s H popovídaly. Teda, mluvila jsem hlavně já. A výjimečně to nebyl monolog. Pronáledující mě scény z filmu. Pořád. V hlavě mi zní ta hudba. Ten zpěv. Jeho. I jeho. Sakra! Je to fenomén, mánie, davové šílenství. A já tyhle věci nemusím. A já jsem teď taky propadla. Po třech přečtených knihách a litrech slz tomu ani nemůže být jinak. Ale o tom mluvit taky nebudu. Možná bych teď měla vstát a vrhnout se na ty desítky knih, které jsem si zase v sobotu odnášela z knihovny. Musela jsem vypadat jako nákladní velbloud. Alenku v říši divů už mám za sebou. Spoustu věcí už mám za sebou. I sebe nechávám za sebou. Kolik je toho ale ještě přede mnou.. o tom taky ne. Nic jsem neřekla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cathyn Cathyn | Web | 1. dubna 2009 v 17:39 | Reagovat

Taky občas v tramvaji potkávám kluka, co vypadá téměř jako Edward:-) Ale mnohem hezčí, samozžejmě :-D

2 Andy Andy | 1. dubna 2009 v 21:18 | Reagovat

No konečně!! :-)

Nevim proč mam pocit že to tvé divné rozpoložení souvisí s tím "dvojníkem".. z vlastní zkušenosti vim že za vše můžou chlapi :-D

3 Mau Mau | 1. dubna 2009 v 21:24 | Reagovat

*zarytě mlčí*

4 Andy Andy | 1. dubna 2009 v 21:29 | Reagovat

Já to věděla!! :-D :-/ tak hodně sil tedy ;-)

5 Mau Mau | 2. dubna 2009 v 13:40 | Reagovat

není třeba, ujgjghdrgjjjjj2848634367768- to je to jediný co mě teď napadlo.. xP

6 ~o~ ~o~ | Web | 4. dubna 2009 v 23:35 | Reagovat

Áááá. Třech? Brzdi a připiš do seznamu i tu čtvrtou. Ehm. A já se donekonečna nemůžu rozhodnout o knize svého srdce, sakra. Jenom jednu, sakra. Taky by se mi líbila návštěva knihovny, jenomže ta místní je jen spoře vybavena. Ehm. A ta tři písmenka mi lezou do mozku víc, než by měly. Ehm. Je pozdě, měla bych jít spát, nebo přinejlepším zasednout a brejlit na písmenka, ale všechno se mlží a všemu se chce spát. A Tvájlájt, alá velká komerce a Robertíček (ehm) jako velký špindíra, ehm, měla bych doufat, že se mi už nikdy do ruky nedostane časopis bravo nebo jak se to jmenuje. Ehm. Áááchjo. Jdu vážně spát. Nebo tak něco. Víme, známe. Chápeme. Ehm. Pááápááá :D

7 Trubadůra Trubadůra | Web | 5. dubna 2009 v 15:54 | Reagovat

ááááá jestli tři, tak věř, že ta čtvrtá je nejlepší :-P ... tam je teprv Edward rrrrrr xD

8 Malý Pívo Malý Pívo | Web | 9. dubna 2009 v 11:17 | Reagovat

I když ho zřejmě brzy zruším, nebo tam nebudu vůbec psát, je to tu znovu. Ať si řiká, kdo chce, co chce. Ta, co si dřívě řikala meanness

9 Slut For Suicide Slut For Suicide | Web | 9. dubna 2009 v 14:57 | Reagovat

No na Stmívání jsem taky chtěla....

10 ajnka ajnka | Web | 9. dubna 2009 v 17:26 | Reagovat

Ono to psaní je někdy takové..zvláštní. A mluvení někdy ještě víc. To já se někdy nadechnu..a nemůžu. Nedokážu ze sebe vydat ani hlásku. Někdy psaní pomůže. I když to pak nikdo nechápe. Ale stojí to za to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.